Proměna školní kultury na inkluzivní
Popis intervence
Kultura školy zasahuje do veškerého dění na samotné půdě školy, ale i do její pověsti navenek. Je výsledkem nejen práce vedení (nastavení hodnot a pravidel jednání), ale i každodenní činnosti zaměstnanců, studentů, rodičů a mnoha dalších aktérů. Proměnit školní kulturu na inkluzivní proto není jednoduchým úkolem, avšak může začít u jasné definice hodnot a vize školy. Vše přímo souvisí s podporou kvality činností školy dle závazného rámce Kvalitní školy od ČŠI či užití jiného ukotvení (Pyramida kvalitní školy apod.).
Kde hledat inspiraci?
Je mnoho způsobů, jak změnit školní kulturu nebo klima v jednotlivých třídách. Mezi konkrétní metody patří např. protipředsudkové aktivity, změna třídního prostoru či zapracování romských reálii do běžné výuky (viz samostatná intervence) z příručky “Mají na to”. Zajímavá je také anglická příručka o školní kultuře od K. D. Petersona. V detailu popisuje problematiku kultury školy web zapojmevsechny.cz
Na co si dát pozor?
Špatný pokus o změnu kultury může mít negativní vliv na integraci žáku z odlišných etnických skupin, především pokud dojde ke stereotypizaci. Integrovaný žák může být proti své vůli spojen s určitými stereotypy, obzvlášť pokud je odlišná kultura představována jen nárazově ve formě např. “romských dnů”. Proměna kultury funguje lépe, když je pozvolná a integrovaná do výuky.
Výzkumná verifikace
Americké studie potvrzují pozitivní dopad inkluzivního školního prostředí na psychické a sociální přizpůsobení a učení studentů. V českém prostředí nejsou tak časté multi-etnické školy, avšak některé závěry lze aplikovat i na české školy, jelikož schopnost orientovat se a fungovat v rozmanitých sociálních skupinách je ceněnou kompetencí v mnoha STEM oborech (věda, technologie, inženýrství a matematika).
Citace
„Pevné vedení školy, zřetelné ve stanovení cílů, vtahující pracovníky školy do dění, instrumentálně zaměřené na řešení potřeb a problémů, monitorující dění a připravené na případné personální změny, je významné pro zlepšení ve vzdělávání (Teddlie & Reynolds, 2000, podle Reynolds et al., 2016). Vedení školy získává pracovníky školy pro cíle participativním řízením, vtahováním do rozhodování a hodnocení školy, podporou sdílené vize. Podporuje orientaci na výsledky v oblasti učení a školní činnosti, potlačuje tendence zachovávat „status quo“ jako hlavní prioritu. Je flexibilní a uznává uzpůsobení pravidel, pokud povede k dosažení cílů. Klíčové prvky úspěšného vedení jsou „definování hodnot a vizí pro zvýšení očekávání, stanovení směru a budování důvěry, úprava podmínek pro vyučování a učení, restrukturalizace částí organizace a redesign role a odpovědností vedení, obohacování kurikula, zvyšování kvality pedagogů, zvyšování kvality vyučování a učení, rozvoj interní spolupráce, rozvoj silných vztahů mimo školní komunitu“ (Day et al., 2010). Dobrou personální prací (např. stanovením cílů a odměňováním, personálním výběrem, delegováním úkolů, koordinací) a dobře nastaveným sledováním činnosti školy vedení přispívá k tomu, aby práce pedagogů směřovala k dosažení kvality. Vedení má podpořit pedagogický optimismus, vysoké ambice v oblasti učení, přesvědčení o dosažitelnosti výsledků i u žáků, kde k tomu nejsou nejlepší výchozí podmínky. Tlumí negativní vlivy ve spolupráci s rodinami a podporuje pozitivní interakce.“
„Zásadní roli při zavádění inkluzivní politiky a rozvoji školní praxe, která je spravedlivá a inkluzivní, hrají vedoucí pracovníci i týmy ve vedení škol. Nesou odpovědnost za vytvoření organizačního prostředí, které podporuje praxi a prosazuje zlepšování školy směrem k inkluzivnímu vzdělávání. Jsou také odpovědní za udržování školní kultury, která je kolegiální, interaktivní a zaměřená na podporu učitelů a žáků v rámci vzdělávacího procesu. Naplňování těchto funkcí umožňuje vedoucím pracovníkům škol vytvořit inkluzivní školu se zaměřením na prostředí k učení, kde je každý žák cenným účastníkem a kde se očekává, že uspěje díky kvalitnímu vzdělání.“