Profesní rozvoj a další vzdělávání pedagogických pracovníků
Popis intervence
Profesní rozvoj může probíhat jako interní činnost školy nebo za využití externích programů, často je zvolena kombinace těchto dvou přístupů.
Další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) a zlepšování kvality pedagogické práce by mělo obsahovat aktivity zaměřené na inkluzivní vzdělávání, tzn. na práci s žáky s odlišnými kulturními identitami, a to zejména u učitelů, kteří pracují s romskými a dalšími vyloučenými žáky. DVPP může obsahovat ověřené programy podporující inkluzivní vzdělávání jako je například Grunnlaget, KIKUS, Začít spolu, Dobrý start nebo Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování.
Zvýšení kompetencí pedagogických pracovníků v oblasti diagnostiky dětí zase pomůže odhalit specifické potřeby romských a dalších vyloučených žáků včas a umožní tak lépe spolupracovat s ŠPP a ŠPZ. Tyto činnosti a programy by měly pomoci pedagogickým pracovníkům lépe porozumět inkluzi a podpořit individualizaci vzdělávání.
Kde hledat inspiraci?
Ověřené pedagogické strategie pro práci s romskými a dalšími vyloučenými žáky obsahují například doporučení ČŠI, která hovoří o cílevědomém profesním rozvoji učitelů, stanovení priorit, hledání vhodných metod (např. program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, formativní hodnocení, činnostní učení). Dále je důležité cílené využití tandemové výuky u určitých předmětů v závislosti na prioritách rozvoje školy. Důležité je také přizpůsobení výkladu místo velkého množství nové látky najednou, vysoká míra názornosti a dostatek názorných pomůcek, pestré formy práce, využití pracovních listů šitých na míru žákům, průběžné ověřování porozumění a individuální podpora žákům tak, aby žáci cítili zájem učitele. V neposlední řadě je účinné využití konstruktivistických metod (matematika Hejného metodou, Čtením a psaním ke kritickému myšlení).
Komplexní pohled na profesní rozvoj a obsah dodávají výstupy části Individuální podpora dítěte příručky Mají na to – Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ od ČVT.
Další příklady vzdělávání pedagogů z tří evropských zemí uvádí doporučení Veřejného ochránce práv na stranách 55 až 57.
Programy hodnotového vzdělávání pak dobře realizují např.: Prožitkové vzdělávání, HVCM, Čosiv, Locika.
Na co si dát pozor?
Problematické může být, pokud je DVPP špatně organizováno, např. probíhá nepravidelně a je vnímáno jako nad pracovní rámec. Dochází pak k přetížení pedagogů, kteří na DVPP nemají vyhrazený čas a vnímají jej jako nadbytečné, případně nemají jasnou vizi cílů svého rozvoje. Je důležité, aby bylo DVPP vnímáno jako běžná součást chodu školy.
Z toho může plynout problém odmítání proměny činností a profesního rozvoje pedagogů, přičemž nástroji k řešení jsou podpůrné metodiky zahrnující nástroje. Odmítavému postoji lze předejít tím, že DVPP není prezentováno jako zaměřené pouze na romskou problematiku, ale je prezentováno v širším kontextu např. jako zlepšování klima třídy, socio-emoční učení atd.
Problematická je také široká nabídka dalšího vzdělávání, která se liší jak v kvalitě, tak v náročnosti – vzniká problém volby programu a srovnávání nabytého vzdělání. DVPP by mělo rozvíjet schopnost sebereflexe pedagogů, ale zároveň předejít přílišné důvěře v jednotlivé metody.
Výzkumná verifikace
Meta-analýzy naznačují, že Feuersteinův program instrumentálního obohacení má pozitivní dopad na kognici a sebevědomí (Romney a Samuels, 2001 a Shiell 2002). Na druhou stranu existuje málo evaluací z posledních let, v ČR zatím neexistuje žádná. Pozitivní efekt je vyšší u starších žáků a není jasně změřený dopad na znevýhodněné žáky.
Citace
„DVPP je jenom startér, ale pak je důležité prostředí ve škole, které se vytvoří k tomu, aby vedlo učitele ty nové věci používat. Musí se vytvořit bezpečné prostředí, ta škola si řekne: „Ano, teď experimentujeme, teď používáme tyhle věci. Může se stát, že výkonově poklesneme, ale musíme nějakým způsobem analyzovat, kde to bude mít dopad (sociální sféra, kompetence) a jak ten pokles znalostí nebo výkonu v rámci těch encyklopedických znalostí budeme kompenzovat. Jestli budeme vybírat učiva, jestli budeme měnit témata, redukovat věci.” A nad tím oni musí přemýšlet. To nikdy nedělali, tohle dělá jen minimum učitelů a to je věc, kterou si řeknu, že teď startuju a do důchodu ji nedodělám.“
„Jsme rádi, že když jsme třeba nabídli kurz romistiky, tak tam byla velká většina toho sboru, přestože to bylo na dobrovolné bázi. Chtěli jsme přiblížit romskou kulturu a chtěli jsme ukázat, že určité prvky, které nerom vnímá jako nepřátelské nebo jako nevychovanost, jsou vlastně součástí té kultury a je třeba tomu tak rozumět. Bylo to velmi otevřené. Ta paní sama není Romka, ale romskou kulturu zná velice dobře a odpovídala i na velmi tvrdé otázky. Myslím si, že tak, že dokázala naplnit cíl, který jsme měli.“